O laboratoři

Toto jsou starší, dlouhodobě neaktualizované stránky naší laboratoře. Prosíme, přejděte na náš nový web

Laboratoř archeobotaniky a paleoekologie (LAPE) je specializované univerzitní pracoviště, ustavené v září 2002 na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích jako součást katedry botaniky. Od roku 2014 je LAPE samostatnou organizační jednotkou fakulty, spojenou s katedrou botaniky pedagogicky.

Hlavním smyslem a náplní činnosti členů LAPE je základní výzkum v oblasti bioarcheologie a paleoekologie. Do těchto oblastí patří především archeobotanika, archeozoologie, ale i řada dalších specializací, zkoumajících interakci člověka a přírody v minulosti. V prostředí laboratoře vznikají bakalářské, magisterské a doktorské práce především v oboru botanika, zoologie a environmentální archeologie. V posledně jmenovaném oboru laboratoř úzce spolupracuje s Archeologickým ústavem Filozofické fakulty Jihočeské univerzity. Činnost LAPE zahrnuje výzkum jak na území České republiky, tak na řadě míst v zahraničí. LAPE také poskytuje řadu služeb archeologickým a jiným pracovištím. Vedle konzultací, týkajících se užití přírodovědných metod v archeologii, jsou to především analýzy v řadě bioarcheologických specializací. LAPE se podílí na vydávání mezinárodního časopisu Interdisciplinaria Archaeologica, Natural Sciences in Archaeology (IANSA).

Archeobotanika neolitického tellu Vrbjanska Čuka, Severní Makedonie

Účastníci letní školy v Zátoce kostí na Ochridském jezeře

V letech 2016-2018 se pracovníci LAPE a studenti PřF a FF účastnili archeologického výzkumu sídliště (tellu) Vrbjanska Čuka v Pelagonii (Severní Makedonie), ve spolupráci s Centrem pro výzkum pravěku Skopje, s Ústavem pro ochranu kulturního dědictví Prilep a s Institutem pro starou slovanskou kulturu Prilep. Na lokalitě se nachází bohaté archeologické vrstvy z období neolitu, starověku a raného středověku.

Předmětem archeobotanického vzorkování byly převážně vrstvy podlah, vnitřní struktury a kamenné artefakty z budovy datované do období neolitu (v tomto případě kolem 5800 př. Kr.). Analýzy mají za cíl přispět k poznání ekonomických zvyklostí prvních zemědělců v této oblasti, která je mj. důležitá z hlediska porozumění adaptacím zemědělství na cestě z Blízkého východu do kontinentální Evropy. Po tři sezóny účastníci Letní archeobotanické školy spolu s makedonskými kolegy vzorkovali, plavili a třídili získaný materiál, jež byl podroben analýze rostlinných makrozbytků, uhlíků, škrobových zrn, fytolitů a malakofauny (ve spolupráci s L. Juřičkovou, PřF UK Praha).

Dosavadní publikované výsledky výzkumu přinesly informace o širokém spektru užitkových rostlin i druhů doprovázející jejich pěstování (a řady dalších botanických druhů), fytolitová analýza poskytla doklady o zpracovávání obilí a manipulaci s rostlinným materiálem na sídlišti. Složení malakofauny do určité míry umožňuje i rekonstrukci přírodních podmínek na nalezišti a v blízkém okolí. Kvůli značnému narušení nejstarších vrstev jsou však tyto výsledky pravděpodobně zkresleny a vypovídají o skladbě rostlin pěstovaných ve zmiňovaných mladších obdobích. Analýzy nyní pokračují na materiálu z neolitických kontextů. Především se soustředíme na nově odkryté struktury, u kterých se předpokládá, že byly využívány pro skladování obilovin či přípravu rostlinné potravy.