EN CZ

O laboratoři

Laboratoř archeobotaniky a paleoekologie (LAPE) je specializované univerzitní pracoviště, ustavené v září 2002 na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích jako součást katedry botaniky. Od roku 2014 je LAPE samostatnou organizační jednotkou fakulty, spojenou s katedrou botaniky pedagogicky.

Hlavním smyslem a náplní činnosti členů LAPE je základní výzkum v oblasti bioarcheologie a paleoekologie. Do těchto oblastí patří především archeobotanika, archeozoologie, ale i řada dalších specializací, zkoumajících interakci člověka a přírody v minulosti. V prostředí laboratoře vznikají bakalářské, magisterské a doktorské práce především v oboru botanika, zoologie a environmentální archeologie. V posledně jmenovaném oboru laboratoř úzce spolupracuje s Archeologickým ústavem Filozofické fakulty Jihočeské univerzity. Činnost LAPE zahrnuje výzkum jak na území České republiky, tak na řadě míst v zahraničí. LAPE také poskytuje řadu služeb archeologickým a jiným pracovištím. Vedle konzultací, týkajících se užití přírodovědných metod v archeologii, jsou to především analýzy v řadě bioarcheologických specializací. LAPE se podílí na vydávání mezinárodního časopisu Interdisciplinaria Archaeologica, Natural Sciences in Archaeology (IANSA).

Analýza rozsivek

Další metodou, užitečnou pro enviromentální archeologii je analýza druhového spektra rozsivek. O použití této metody v archeologické praxi vyšlo celé množství review - MANNION 1987, BATTARBEE 1988, MILLER et FLORIN 1989, JUGGINS et CAMERON 1999.

 

V české enviromentální archeologii se tato metoda uplatňuje až v posledních několika letech. Je významným doplňkem stávajících běžných archeobotanických analýz v pokusech rekonstruovat “archeoekosystémy” v širším záběru než dosud (BENEŠ et KAŠTOVSKÝ 1998, BENEŠ et al.1998).

Schránka rozsivky

Rozsivky (Bacillariophyceae, starším názvem Diatomae) jsou rozšířenou a významnou skupinou hnědých řas (Chromophyta). Jsou to převážně vodní, mikroskopické, hlavně jednobuněčné organismy, dosahující běžně velikostí 2,5 - 300, výjimečně až 2000 mikrometrů. Ze střední Evropy bylo dosud popsáno asi 1000 recentních druhů (KRAMER et LANGE-BERTALOT 1986). Kromě celé řady zajímavých skutečností z hlediska biologického má tato skupina řas dvě vlastnosti, které ji činí zajímavou i pro archeologii:

• Vlastní buněčné tělo rozsivky je kryto dvojdílnou, složitě skulpturovanou, křemičitou schránkou. Její tvar a povrchové struktury jsou hlavními determinačními znaky jednotlivých taxonů. Díky svému stavebnímu materiálu tato schránka vydrží v sedimentech velmi dlouho.

• Celá řada druhů má naprosto specifické nároky na nejrůznější ekologické faktory - obsah solí nebo znečišťujících látek ve vodě, rychlost proudění vody, teplotu atd. (VAN DAM et al. 1994).

• Díky kombinaci těchto dvou faktorů nám rozsivky konzervují ekologickou informaci o stavu svého okolí v době smrti vlastní buňky. Důležitým ekologickým parametrem je saprobní index, který udává stupeň znečištění vody organickými látkami, které se mohou ve vodě rozkládat. Jeho hodnoty se pohybují v rozmezí 0 - 8 (od nejčistší po nejznečištěnější). Pro "normální" vody přichází v úvahu jen první 4 stupně, kde je ještě přítomen kyslík, který je důležitý pro růst rostlin. Stupně 4 - 8 jsou pro vody odpadní, kde převládá anaerobní prostředí (bez O2). Vypočítá se na základě dílčích saprobních indexů jednotlivých taxonů - ty jsou empiricky stanoveny v celé řadě prací (SLÁDEČEK 1986, SLÁDEČEK et SLÁDEČKOVÁ 1996, norma ČSN 83 0532 - části 6, VAN DAM et al. 1994).

Kde nás najdete?

Laboratoř archeobotaniky a paleoekologie

  • Přírodovědecká fakulta,
  • Jihočeská univerzita
  • Na Zlaté stoce 3
  • 370 05 České Budějovice

             

            

             GOOGLE maps

 

Kontakt

+420 38 903 6306
+420 38 903 6308

© 2013 LAPE   |   Administrace