O laboratoři

Toto jsou starší, dlouhodobě neaktualizované stránky naší laboratoře. Prosíme, přejděte na náš nový web

Laboratoř archeobotaniky a paleoekologie (LAPE) je specializované univerzitní pracoviště, ustavené v září 2002 na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích jako součást katedry botaniky. Od roku 2014 je LAPE samostatnou organizační jednotkou fakulty, spojenou s katedrou botaniky pedagogicky.

Hlavním smyslem a náplní činnosti členů LAPE je základní výzkum v oblasti bioarcheologie a paleoekologie. Do těchto oblastí patří především archeobotanika, archeozoologie, ale i řada dalších specializací, zkoumajících interakci člověka a přírody v minulosti. V prostředí laboratoře vznikají bakalářské, magisterské a doktorské práce především v oboru botanika, zoologie a environmentální archeologie. V posledně jmenovaném oboru laboratoř úzce spolupracuje s Archeologickým ústavem Filozofické fakulty Jihočeské univerzity. Činnost LAPE zahrnuje výzkum jak na území České republiky, tak na řadě míst v zahraničí. LAPE také poskytuje řadu služeb archeologickým a jiným pracovištím. Vedle konzultací, týkajících se užití přírodovědných metod v archeologii, jsou to především analýzy v řadě bioarcheologických specializací. LAPE se podílí na vydávání mezinárodního časopisu Interdisciplinaria Archaeologica, Natural Sciences in Archaeology (IANSA).

Paleoekologický výzkum na břehu rybníka Černiš aneb Jaká tajemství skrývají Vrbenské rybníky?

Letecký pohled na přírodní rezervaci Vrbenské rybníky, olšina u rybníka Černiš;
© Geodis Brno 2008 a Google 2013.

Několik kilometrů od historického centra Českých Budějovic se rozprostírá přírodní rezervace Vrbenské rybníky, která je mimo jiné unikátní výskytem rozsáhlých mokřadních olšin. Tento biotop je nejvíce zastoupen na jižním břehu největšího z přítomných rybníků nazývaného Černiš. Organické sedimenty vyskytující se na tomto území nabízejí vysoký potenciál pro zachování pylových zrn a spór, proto zde byl v září roku 2010 odebrán půdní profil určený k palynologickému zpracování v rámci bakalářské práce Kristiny Uhrové pod vedením Petry Houfkové. Pylová analýza byla podpořena radiokarbonovými daty, měřením obsahu organického uhlíku a geochemickou analýzou. K výzkumu bude dále připojena analýza rostlinných makrozbytků (Jitka Kosňovská), uhlíků (Jan Novák) a rozsivek (Jan Bešta).

Na základě radiokarbonových dat bylo zjištěno, že kontinuální vývoj vegetace na dané lokalitě je zachycen od doby pozdního glaciálu, samotná báze profilu je datována do období Allerödu. Část sedimentu odpovídající holocénu, která následuje po Preboreálu, však chybí díky přítomnosti stratigrafického hiátu. Nasedající část profilu poté zachycuje subrecentní pylové spektrum. Obdobný problém může být pozorován i na jiných lokalitách v jižních Čechách.