V české enviromentální archeologii se tato metoda uplatňuje až v posledních několika letech. Je významným doplňkem stávajících běžných archeobotanických analýz v pokusech rekonstruovat “archeoekosystémy” v širším záběru než dosud (BENEŠ et KAŠTOVSKÝ 1998, BENEŠ et al.1998).

Schránka rozsivky

Rozsivky (Bacillariophyceae, starším názvem Diatomae) jsou rozšířenou a významnou skupinou hnědých řas (Chromophyta). Jsou to převážně vodní, mikroskopické, hlavně jednobuněčné organismy, dosahující běžně velikostí 2,5 - 300, výjimečně až 2000 mikrometrů. Ze střední Evropy bylo dosud popsáno asi 1000 recentních druhů (KRAMER et LANGE-BERTALOT 1986). Kromě celé řady zajímavých skutečností z hlediska biologického má tato skupina řas dvě vlastnosti, které ji činí zajímavou i pro archeologii:

• Vlastní buněčné tělo rozsivky je kryto dvojdílnou, složitě skulpturovanou, křemičitou schránkou. Její tvar a povrchové struktury jsou hlavními determinačními znaky jednotlivých taxonů. Díky svému stavebnímu materiálu tato schránka vydrží v sedimentech velmi dlouho.

• Celá řada druhů má naprosto specifické nároky na nejrůznější ekologické faktory - obsah solí nebo znečišťujících látek ve vodě, rychlost proudění vody, teplotu atd. (VAN DAM et al. 1994).

• Díky kombinaci těchto dvou faktorů nám rozsivky konzervují ekologickou informaci o stavu svého okolí v době smrti vlastní buňky. Důležitým ekologickým parametrem je saprobní index, který udává stupeň znečištění vody organickými látkami, které se mohou ve vodě rozkládat. Jeho hodnoty se pohybují v rozmezí 0 - 8 (od nejčistší po nejznečištěnější). Pro "normální" vody přichází v úvahu jen první 4 stupně, kde je ještě přítomen kyslík, který je důležitý pro růst rostlin. Stupně 4 - 8 jsou pro vody odpadní, kde převládá anaerobní prostředí (bez O2). Vypočítá se na základě dílčích saprobních indexů jednotlivých taxonů - ty jsou empiricky stanoveny v celé řadě prací (SLÁDEČEK 1986, SLÁDEČEK et SLÁDEČKOVÁ 1996, norma ČSN 83 0532 - části 6, VAN DAM et al. 1994).