Paleoparazitologie (nebo též Archeoparazitologie) je vědní obor, který byl definován jako rozšíření paleopatologie. Použitím mikroskopických a molekulárních technik zjišťuje přítomnost parazitů, jak v paleontologickém, tak archeologickém materiálu. Paleoparazitologie poskytuje cenné informace o evoluci parazitů a jejich hostitelů a navíc dává porozumět faktorům, které ovlivňují hustotu a výskyt populací a dovoluje stopovat jejich migrační cesty.
Studia parazitů provedená po celém světě na organickém materiálu posbíraném z archeologických míst, odhalují informace o lidském chování, stravování, vývoji rozdílných kulturních systémů, stylu bydlení, hygieně, sanitárním zázemí, lékařské péči, ekonomii atd. A pomáhají zjišťovat, jak tyto podmínky života ovlivnily vztah parazit-hostitel. Nemalý vliv na tyto procesy mají i klimatické změny v průběhu času.
Paleoparazitologické závěry se vyvozují například z faktů, že určití parazité indikují konzumaci určitých druhů zvířat (Diphyllobothrium spp. – syrové ryby, Taenia spp. – hovězí a vepřové maso), což značnou měrou přispívá k rekonstrukci stravování. Jiným příkladem může být nález parazitů, kteří jsou přenášeni prostřednictvím fekální kontaminace, z čehož se může vyvozovat, že populace mohla být nebo byla ohrožena jinými fekálně přenosnými nemocemi, jako je úplavice, jejíž původce není zřejmý v archeologickém záznamu.
Velmi často jediným důkazem o přítomnosti parazitů jsou stopy, které po sobě zanechávají ve formě vajíček ve fekáliích, stopách ve tkáních nebo hnidách ve vlasech. Materiálem ke zkoumání jsou převážně organické sedimenty ze studní/jímek, koprolity, vzorky z hrobů, ale také i mumie.