EN CZ

O laboratoři

Laboratoř archeobotaniky a paleoekologie (LAPE) je specializované univerzitní pracoviště, ustavené v září 2002 na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích jako součást katedry botaniky. Od roku 2014 je LAPE samostatnou organizační jednotkou fakulty, spojenou s katedrou botaniky pedagogicky.

Hlavním smyslem a náplní činnosti členů LAPE je základní výzkum v oblasti bioarcheologie a paleoekologie. Do těchto oblastí patří především archeobotanika, archeozoologie, ale i řada dalších specializací, zkoumajících interakci člověka a přírody v minulosti. V prostředí laboratoře vznikají bakalářské, magisterské a doktorské práce především v oboru botanika, zoologie a environmentální archeologie. V posledně jmenovaném oboru laboratoř úzce spolupracuje s Archeologickým ústavem Filozofické fakulty Jihočeské univerzity. Činnost LAPE zahrnuje výzkum jak na území České republiky, tak na řadě míst v zahraničí. LAPE také poskytuje řadu služeb archeologickým a jiným pracovištím. Vedle konzultací, týkajících se užití přírodovědných metod v archeologii, jsou to především analýzy v řadě bioarcheologických specializací. LAPE se podílí na vydávání mezinárodního časopisu Interdisciplinaria Archaeologica, Natural Sciences in Archaeology (IANSA).

Záchranný archeologický výzkumu v městě Mělník

Alexandra Bernardová - Lenka Kovačiková - Petr Meduna - Jan Novák -  Alena Veselá

V roce 2009 prováděl Archeologický ústav AV ČR, Praha, v.v.i. s Regionálním muzeem Mělník a ve spolupráci s Laboratoří archeobotaniky a paleoekologie Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích záchranný archeologický výzkum při akcích „Revitalizaci města Mělník“ a výstavbě napojení přístavu na silnici I/16.

Jednalo se o plánovaný záchranný archeologický výzkum, který je co do velikosti jednou z prostorově nejrozsáhlejších archeologických sond na území hradiště a města na území Čech v posledních 50-ti letech. Jeho velikost je možné srovnat snad pouze s obdobným výzkumem prováděným na Pražském hradě v meziválečném období, či s odkrýváním velkomoravských hradišť na jižní Moravě v 50. letech minulého století.

Nejzajímavější částí výstavby nové kanalizace po archeologické stránce byl úsek v České ulici, v oblasti vstupní boční brány a původních hradeb. Část odkryté a zkoumané plochy v horní vrstvě obsahoval nejstarší opukovou kanalizační stoku. Pod ní pak byl zachycen neporušený úsek fortifikačního systému v rozsahu asi 1,4 x 18,3 m a do hloubky cca 3 m.  Zde se nám podařilo zachytit hradební fortifikaci ze 14. -15. století – příkop zasypaný převážně novověkým materiálem z období od 17. století dále, parkán porušený částečně novou kanalizací z druhé poloviny 20. století a tarasem u přístupové cesty k České ulici, hradební systém především z 9. století, sídlištní objekt z téže doby a kamenný půdorys vrcholně středověké fortny (tzv. Luční brána) v parkánové linii opevnění.

Díky záchrannému archeologickému výzkumu v České ulici bylo upřesněno raně středověké osídlení, jehož počátky spadají do 8.-9.st. n. l. V 9. st. n. l. byl Mělník poprvé opevněn hradbou a stal se hradištěm a jeho rozsah byl přibližně 11 hektarů. Vedle archeologických situací (opevnění a příslušné osídlení) jsme získali ze zkoumaného úseku i bohatý botanický a osteologický materiál.

Při výstavbě přípojky silnice I/16 k přístavu Mělník byla část vedená již v dříve porušeném úseku původní výstavbou silnice I/16. Zbývající část byla bohužel prozkoumána jen po úroveň podorničí, protože výstavba silnice nepočítala s hlubší skrývkou.  I přes tento nedostatek, kdy vlastně byly zachyceny v této vrstvě jen nejmladší objekty z převážně raného středověku, bylo objeveno celkem 133 objektů různého převážně hospodářského charakteru. Upřesňuje rozkvět mělnického podhradí, na dnešní Pšovce v pravěku – neolitu i v době od 11. do 13. století, kdy zde byla situována řemeslnická osada, o které máme jen minimální písemnou informaci.  Osada s pravděpodobně již románskou svatyní v okolí potomního raně gotického svatovavřineckého kostela a kláštera končí svou existenci ve 13. století, kdy na mělnickém návrší vzniká královské město.  Ze zachycených sídlištních objektů, především pecí, byl získán vedle keramiky, mazanice, uhlíků i osteologický a botanický materiál.

Podloží Mělnicka je tvořeno křídovými sedimenty, které jsou příhodné pro zachování původní malakofauny. Zachovalé schránky měkkýšů podaly svědectví o využívání lokality v minulosti.

Fosilizované ulity měkkýšů – malakocenózu – tvoří zejména tyto druhy: Truncatellina cylindrica (drobnička válcovitá), Vallonia pulchella (údolníček drobný), V. costata (údolníček žebernatý), a Vertigo pygmea (vrkoč malinký) či Pupilla muscorum (zrnovka mechová). Všechny tyto druhy spadají do stejné ekologické skupiny xerotermních plžů obývající bylinné formace suchých, či mírně vlhkých a teplých stanovišť na nezpevněných vápnitých sedimentech.

Výsledky makrozbytkové analýzy ukázaly hlavní sortiment obilovin pěstovaných v raném středověku. Nejdůležitější obilovinou je pšenice setá a ječmen, velký význam, alespoň v raném středověku, má i proso (Panicum miliaceum) a jeho náhražky, jako je např. bér (Setaria sp). Velmi zajímavé je i spektrum polních plevelů, které dokládá dnes téměř vyhynulé, dříve však hojné druhy jako např. koukol polní (Agrostemma githago), prorostlik okrouhlolistý (Bupleurum rotundifolium), mařinka rolní (Asperula arvensis), chruplavník větší (Polycnemum major).

Cílem makrozbytkové analýzy bylo doložení pěstování vinné révy v raném středověku. Díky nálezu zuhelnatělé pecky vinné révy lze na Mělnicku v raném středověku vinařství předpokládat a svým způsobem to potvrzuje legendu, podle níž zde bylo vinařství založeno svatou Ludmila s Bořivojem na konci 9. století. Výše zmíněné plevele, které se vyskytují často i na vinicích mohou tuto teorii posilovat, nelze je však brát jako přímý důkaz!

Z výsledků antrakologické analýzy je patrná přítomnost dvou odlišných typů vzorků. Méně početné jsou vzorky s druhově pestrou skladbou, které pravděpodobně zachycují charakter neselektivně sbíraného palivového dřeva. Na základě druhové skladby těchto vzorků lze v okolí dřeva v blízkém okolí lokality rekonstruovat přítomnost poměrně intenzivně ovlivňované vegetace s hojnou účastí světlomilných a raně sukcesních dřevin. Pravděpodobně se zde nacházela pestrá mozaika bezlesí, pastvin, porostlin a světlých pařezinově obhospodařovaných doubrav. Na přítomnost blízkého aluvia Labe ukazuje poměrně hojné zastoupení topolu/vrby. Druhým typem vzorků jsou kontexty s výskytem jedné či dvou dřevin (dubu či borovice). Je pravděpodobné, že by se mohlo jednat o destrukce staveb a dřevo těchto dřevin zde bylo použito jako konstrukční materiál. Dřevo používané na konstrukci staveb bylo selektivně vybíráno. Vzhledem k ekologickým charakteristikám blízkého okolí není vyloučené, že docházelo i k importům z širšího okolí Mělníka. Obdobně lze uvažovat i o transportu bukového dřeva.

Z výsledků analýz měkkýších schránek, rostlinných makrozbytků a uhlíků můžeme usuzovat na odlesněnou mozaikovitou krajinu, kde se v těsné blízkosti nalézala jak antropogenně ovlivněná stanoviště, tak stepní enklávy.

Kde nás najdete?

Laboratoř archeobotaniky a paleoekologie

  • Přírodovědecká fakulta,
  • Jihočeská univerzita
  • Na Zlaté stoce 3
  • 370 05 České Budějovice

             

            

             GOOGLE maps

 

Kontakt

+420 38 903 6306
+420 38 903 6308

© 2013 LAPE   |   Administrace