Přičemž v teoretické rovině globalizací rozumíme raně novověký proces rozšiřování kulturních elementů po celém světě, a to nejen artefaktů, ale i ekofaktů! Podle historických archeologů globalizace souvisí se začátkem evropské expanze v 15. století, při níž šlo o cílenou expanzi moci a vytváření nového ekonomického systému, který inkorporoval nestejné, klientelské sociální vztahy obvykle organizované kolem materiální kultury, artefaktů nebo ekofaktů. Obchodní spojení jednoho místa s druhým (jádro – periferie, resp. semiperiferie) mají kořeny v rozvinuté evropské ekonomice, tudíž mohly inkoroporovat množství osobních závislostí a začít s velkoobchodní kulturní výměnou mezi kontinenty.

Lokální spotřebu naopak vnímáme v kontextu zrodu raně novověké společnosti, v níž z ekonomického hlediska producenti zásobovaly zbožím konzumenty. To bylo příznačné pro merkantilismus, později kapitalismus. Oba aspekty, které úzce souvisí s vytvářením globálních obchodních sítí nám dovolují porozumět proměnám evropského sociálního a kulturního systému na počátku novověku, neboť obchod do značné míry strukturoval každodenní život a ovlivňoval konkrétní spotřebitele. Proto archeologické a archeobotanické nálezy jako produkt konkrétních historických aktérů zrcadlí pronikání cizokrajinných rostlin do každodenního života evropské raně novověké společnosti, resp. složitý vztah mezi exotickou jiností a domácím stereotypem.

1. Globální obchod s kořením:
   První část výzkumu je zaměřena na transfer koření, jež podněcovalo chuťovou smyslnost konzumentů v Evropě a představovalo nejvýznamnější obchodní artikl ve sledovaném prostoru a období. Všímá si komplikovaných cest koření z indických plantáží až na evropské jídelní stoly. Umě kombinuje konkrétní archeobotanické nálezy rostlinných makrozbytků koření s archeologickými výsledky (např. potopené lodě, odpadní vrstvy) a historickými daty (např. mapy, kosmografie, kroniky, herbáře). Směřuje ke komplexnímu poznání konkrétních praktik v pěstování koření, sledování dálkových tras, přístavů a tržních center, specializaci obchodníků, až po dristribuci luxusního zboží mezi evropské spotřebitele.
2. Exotické rostliny v souborech ze středoevropských lokalit (Česká republika)
   Druhým specifickým tématem je výzkum zastoupení exotických rostlin ve středověkých a raně novověkých odpadních vrstvách, které zrcadlí pronikání exotických rostlinných taxonů mezi nejširší vrstvy společnosti v centrální Evropě, resp. na území České republiky. Skromným příkladem je:
   Historicko-archeologický výzkum měšťanského domu č. 55 na Latránu v Českém Krumlově
   Jihočeské město Český Krumlov, které patří mezi renesanční a barokní klenoty ČR a je zařazeno na seznam památek UNESCO, překvapivě patří z archeobotanického úhlu pohledu mezi minimálně poznané lokality. Proto se důležitým cílem komplexního historicko-archeologického studia zásypu studny městského domu č. 55 na Latránu stala detailní analýza rostlinných makrozbytků, která prezentovala nejen široké spektrum lokálních rostlinných taxonů, ale i některé exotické druhy (Preusz – Beneš – Kočár 2014). Mezi nejzajímavější patří nález makrozbytků tykve obecné „Cucurbita pepo“. Přestože se jedná o jednu z nejstarších kulturních rostlin na světě, do Evropy se poprvé dostala ze střední Ameriky v době velkých zámořských objevů. Exemplář z Českého Krumlova je terpve třetím dokladem průniku tykve na hodovní stoly měšťanských domácností v Čechách a na Moravě. Vedle Českého Krumlova byla tykev evidována v raně novověkých odpadních vrstvách jímky z Kanovnické ulice v Praze (Čulíková 2008) a studně bratrského sboru v Ivančicích u Brna (Opravil 1985).